Evangelíky nacházíme ve Varnsdorfu ve stále ve větším počtu (při sčítání obyvatel roku 1869 jich zde žilo 104), v poslední třetině 19. století zaznamenáváme nárůst – pro rok 1883 je uváděno 336 příslušníků, většinou se však jednalo, podobně jako v Ústí nad Labem, o přistěhovalce z Německa, převážně ze sousedního Saska. V důsledku hnutí Pryč od Říma jejich počet stoupl kolem roku 1900 na 800. Pastoraci zpočátku zajišťoval duchovní z Rumburka. Roku 1902 zde ustanovili vikáře – stal se jím Jonathan Zwahr, který si nejprve musel opatřit rakouské státní občanství. 23. října byl ve starokatolickém kostele uveden do svého úřadu. Zwahr se také stal prvním evangelickým farářem zdejší obce (do úřadu jej uvedl intendant Gummi z Ústí nad Labem), neboť v září 1903 podle usnesení c. k. vrchní církevní rady ve Vídni vznikla ve Varnsdorfu samostatná evangelická fara a obec. Zároveň začala příprava na stavbu kostela. Profesor na obchodní škole Rudolf Heinzel založil Spolek pro výstavbu evangelického kostela ve Varnsdorfu, od roku 1897 ve městě působila pobočka Nadace Gustava Adolfa v Liberci. Posledně jmenovaná nadace byla v úzkém vztahu k německému spolku Gustav-Adolf-Ve­rein, který na stavbu varnsdorfského evangelického kostela přispěl největší částkou. V roce 1904 svolal farář Jonathan Zwahr do kavárny Wirsam ustavu­jící schůzi Ženského evangelického spolku. Předsedkyní se stala Anna Stroh­mayer, jednatelkou Karoline Neef.

Jak vyplývá ze záznamů v katastru nemovitostí, prvním krokem ke stavbě kostela bylo zapsání práva vlastnického, které bylo provedeno 21. listopadu 1902. Na základě kupní smlouvy se vlastníkem stalo Filial – Kirchengemeinde Augsburgischen Bekenntnisses in Varnsdorf. Dalším krokem bylo položení základního kamene k čemuž došlo 16. května 1904. Ve tři hodiny vyšel slavnostní průvod od sochy císaře Františka Josefa; tvořily ho školní děti, na třicet pastorů v kněžském rouchu, deputace spolků, zástupci úřadů a členové náboženské obce. Na slavnostní shromaždiště přišlo tolik lidí, že pořadatelé nebyli s to udržet slav­nostním hostům jejich rezervovaná místa. Slavnostní řeč přednesl vrchní církevní rada dr. Dibelius z Drážďan a zdůraznil, že tento kostel chce být „kostelem míru“ a že toto jméno také ponese. V listině vložené do základního kamene se především připomíná Spolek Gustava Adolfa, jehož dary stavbu kostela umožnily. Po slavnosti se konal v Koloseu rodinný večer a farář Zwahr tam oficiálně tlumočil bývalému ku­rátorovi Steinertovi díky c. k. církevní rady ve Vídni za jeho dlouholetou účinnou podporu.